Čtu to všude. Namísto budování pocitů odpovědnosti a zdravého sebevědomí si budujeme komplexy sebenenávisti, kombinace komplexu mesiášských deviací a kolektivního historického dědičného hříchu.

Nenávist je mimořádně intenzívní negativní emoce, tedy něco zcela iracionálního. Jenže většina Čechů vůči imigrantům z Afriky nic tak silného a negativního necítí. Vlastně typický Čech k imigrantovi necítí vůbec nic. Přistupuje k němu zcela racionálně a svým způsobem cynicky – zauvažuje, proč přichází a co tady způsobí. A na základě toho ho odmítne. Pochopme, kdybychom Afričany nenáviděli, hodíme tam atomovou bombu. My jim ale pomáháme. V Africe. A tak to chceme i nechat.

Běžně se operuje s tím, že je třeba „zastavit nenávistnou xenofobní hysterii“. Tedy hlasitě deklarovaný odpor k tomu, abychom tyto ekonomické vypočítavé migranty, kteří přicházejí pobírat sociální dávky, přijali, protože politickým elitám to udělá dobře. Je to opravdu hysterie? Ona totiž opravdový hysterie vypukla někdy před dvěma lety na druhé straně Středozemního moře. Je třeba si uvědomovat, že je-li reakce evropských voličů silná, jde opravdu jen o reakci na šílenství, které statisíce Afričanů žene k nám.