Bezradnost vůči vlastní historii je nedůstojná. Čtvrtstoletí svobody stav ještě zhoršilo, protože namísto zodpovědné diskuze o faktech převážily nekonečné politizace účelových mýtů a mediálních zkratek. Bezradnost elit v této otázce poškozuje vytváření národního étosu, vědomí vlastních a sdílených civilizačních hodnot — a jejich ceny. Bez nich jsme pouze shlukem jednotlivců spojených jazykem a místem narození, ponecháni u váhání mezi strachem z příští mezinárodní krize a nedostatkem charakteru. Jen těžko lze v takovém případě mluvit o národu.
Velkou zvláštností českého společenského rozhovoru je jeho zahleděnost do minulosti, popisované však nerealisticky sérií obrazů a hesel, které mají k pravdivému popisu příčin a důsledků daleko. Budoucnost v tomto rozhovoru chybí. Jako by budoucnost sama o sobě byla neslušné slovo…
