Když se řekne středověk, představíme si zejména pod vlivem knih Aloise Jiráska, dobu potemnělou, provázenou krutostí a bezprávím. Jedním ze znaků středověku je také to, že církev, tedy zejména římsko-katolická, měla veliké jmění a tím i moc. Zároveň církevní činitelé byli právně nepostižitelní, neboť nepodléhali světským zákonům. Ačkoliv se nám může zdát, že středověk, specifické a mocenské postavení církve je dávnou minulostí, opak je pravdou. V posledních desíti letech právě díky rozhodnutím soudů a to na různých úrovních a zejména Ústavního soudu, se pomalu a v tichosti vrací církvím ona výsada nepostižitelnosti.