Byl jsem o víkendu na chalupě v Krušných horách. Obec má něco málo přes 200 obyvatel. Kromě jednoho obchodu je tu také jedna hospoda, kde lidi samozřejmě kouří. Její provozovatel se děsí plošného zákazu, neboť už přes tak nízké tržby, odpovídající počtu obyvatel v lokalitě, ale přesto tak vysoké, aby stihl poplatit náklady a ještě uživit rodinu, by mu tam drtivá většina starousedlíků i lufťáků prostě přestala chodit. To je život. V hospodě na vesnici se prostě pije pivo, kořalka, hulí se, občas si dá někdo nějaké jídlo a lidi proberou všechno možný. Od pálení trávy, nových oken vedle v chalupě, ukradeného dříví, pomoci mezi sousedy s opravou vody nebo elektřiny, až po vysokou politiku, nebo špatného trenéra národního mančaftu. Ostatně nejlepší trenéry národních mančaftů najdete v českých, moravských i slezských hospodách na každém rohu, to je u nás tradice. Ale zpět k pultovému obchodu se základními potravinami a hygienickými potřebami.