Skutečné oběti hladomoru a válek neutkají do Evropy. Nemohou si to ani dovolit, většina z nich si za celý život nevydělala na „cestovné“ vyžadované mafiemi. Většina z nich neví co je mobilní telefon a neuměla by jej použít i kdyby jim jej někdo daroval. Neměli by ani komu zavolat. V jejich kruzích se s něčím takovým nesetkávají a z moderních vymožeností poznali hlavně samopaly vojáků, kteří je vyhnali z jejich domova, nebo kamiony, které do uprchlického tábora přivezly pár pytlů rýže a mouky. Chtějí přežít. Chtějí, aby jejich děti nebyly znásilněny, zmrzačeny, nebo zabity vojáky válčících režimů a neumíraly hladem.