Divoká doba po 17. listopadu 1989 roztočila kola velikých hospodářských a společenských změn, zrodila mnoho politiků, kteří v životě nikdy nedělali nic jiného, než politikaření. A co by na to řekli děti? 🙂
Většina lidí rozjuchaně jásající nad znovunabytou svobodou, otupila svou ostražitost, vrhla se na lovení peněz a opomněla to zásadní: výchovu dětí k respektující svobodě a odpovědnosti. Následovala rezignace a lhostejnost. Vykašlali jsme se na péči o svobodu, nechali před našimi zraky znásilňovat spravedlnost, zalezli do kouta a zavřeli oči nad nefungujícími pojistkami demokracie a viry nakaženými orgány veřejné (ne)moci. Mediální prostor naplnila nenávist, urážky, ping-pong sebestředných psychopatů a intelektuální kecy v kleci. Zeptali jste se někdy dětí, co si o tom myslí? Jak tomu rozumí?
