Za dávných časů, ve kterých jsem mohla ještě být nazývána teenagerem, se mi občas zapalovala lýtka při pohledu na mladé pány podobného věku. Výjimečně – neb jsem byla ve věcech balení opačného pohlaví dost natvrdlá a většinu signálů jsem přehlížela, úporně si sedíc na vedení – došlo i na fázi „výměny komplimentů“. (Dál už jsem se většinou skrze svou natvrdlost nedostala.) A v téhle fázi občas došlo i na malé pozornosti, rozumějte, dárečky. Protože takové natvrdlé dřevo žádného mladého pána dlouho nebavilo, obyčejně tahle fáze neměla trvání delší než jeden dva měsíce. Poté bylo po zapalování. Ovšem to zajímavé tím teprve začíná.