Kdysik davno jsem přijela z Ostravy do Řecka. Naučila sem se řecky, naučila sem se vařit řecke jidla, přizpusobila sem se kultuře, respektuju řecke zvyklosti a nevyžaduju žadne specijelni zachazeni.
To už je mezi civilizovanyma lidma taky zvyk, že se přizpusobi mistni kultuře a neprosazuju tu svoju.
Našla sem si řeckeho chlopa, a dřeli zme od rana do večera. Jak koně. Ale ne ti Nečasovi. Život tady v Řecku, to neni enem piti Ouza, ledoveho frape na plaži a čekani na turisty, jak to vypada z pohledu rodiny, kera sem dovali na tydenni dovolenku.
Pak zme vyměnili drachmu za euro, statni dluhy narustaly, ale nas se to tak nějak netykalo. Mysleli zme, že statni uřednici maju zodpovědnost a vědi, co robi. Pak přišly prvni problemy, ale furt se nas to netykalo. Byli zme přece bohata země EuroSajuzu. Kdosik nam začal řikat, že je třeba se postarat o uprchliky. Nebylo jich moc, snad enem sto. Nebo tisic. Co to je? Proč byzme se o ně nepostarali?
