Pokud si vzpomínám dobře, bylo to v knížce o Parkinsonově zákoně, že lidé se neumějí podívat do očí skutečně velkým problémům. Jako příklad tam bylo uvedeno, že správní rada akciovky debatuje jen 10 minut o miliardové investici do jaderného reaktoru. Pak diskuse o zastřešení stojanu na kola před budovou — 2,5 hodiny.

O čem to svědčí?

Člověk nějak neumí „uchopit“ záležitosti, které daleko překračují jeho představivost. Ať už byl pan Kožený jakýkoliv, pamatujete si, jak vypekl s kupónovou privatizací? Investiční body a kupóny? Akcie? Fabriky? To si nikdo neuměl představit. Ale když za kupónovou knížku nabídl 10 000 Kčs, na­jed­nou si leckdo dokázal představit, co přesně to zna­me­ná.