Tak jsem si zase jednou neprozřetelně pustil rádio. Mluvila tam nějaká státní mluvicí hlava, která zkonstatovala, že stát vydává zcela zbytečně ohromné prostředky za výkupy soukromých pozemků za účelem veřejně prospěšných staveb, a že je to plýtvání a musí to skončit.

Ti drzí majitelé pozemků si přece nemohou určovat, kolik jim mají státní úřady vyplácet, handrkovat se s nimi, zdržovat budování, nebo dokonce drze odmítat vůbec své pozemky prodat, když my tady budujeme „veřejně prospěšné »investice«“. Ale už na ně máme bič, na ty vyžírky, na ty kazisvěty a vydřiduchy. Už jim to můžeme vyvlastnit ve veřejném zájmu! Kam bychom se dostali, kdyby si lpěli na nějakých bezcenných kusech země, a celý kolektiv jim bude snad ustupovat a dohadovat se s nimi. Musíme se chovat zodpovědně a řádně nakládat se svěřenými prostředky. Takže žádná tržní cena, žádná cena v místě obvyklá. Prostě dostanou držhubné a dost!