Od určitého stupně obecného blahobytu se nejlukrativnějším nástrojem obživy stává pasení se na slabých místech lidské povahy, popřípadě obohacené o jejich další cílené zeslabování. Konkrétní formy se sice mění v čase (odpustky byly nahrazeny podstatně totožnými emisními povolenkami), a zejména jsou různé návnady na různou kořist, tedy na různé typy lidí, a na různé příjmové vrstvy, ale princip zůstává.