Je to jen pár dní, co OECD zveřejnila zajímavou studii. I když — jak se to vezme. Na jednu stranu je velmi poučná, na stranu druhou je tak neskutečně naivní, že to od instituce kalibru OECD až děsí.

Zkrátka podle zjištění OECD se propast mezi bohatými a chudými v rozvinutých zemích zvyšuje a mnohde je nerovnost v příjmech dokonce na rekordní výši. Podle studie dnes v průměru 10 % nejbohatších lidí v populaci vydělává 9,6× víc než 10 % nejchudších. V 80. letech to bylo přitom jen 7× víc a před 15 lety 9× více. OECD z toho činí bizarní závěr: Doporučuje výrazně zdanit bohaté (!).

Proč je to závěr bizarní? Protože zavání populismem čtvrté cenové. Jistě, na první pohled to zní zcela logicky: Jsou-li disproporce v rozložení majetku tak velké, asi je něco špatně. Míněno: Asi je to z historického pohledu neobvyklé, a tudíž pro stabilitu světa riskantní. Povede to ke společenskému pnutí, k hrozbám revolucí. Proto se zdá být prozíravé nenechat vývoj dojít až do bodu revoluce a namísto toho „prozíravě“ a „preventivně“ bohatství znovu přerozdělit. Tedy vyšším zdaněním vzít bohatým, daně nasypat do státních rozpočtů, a pak na sociálních dávkách vyplatit chudým. Zdá se vám, že tahle úvaha nemá chybu?